Střední škola Aloyse Klara

Jedním z trendů moderní společnosti je zajištění stejných práv pro zdravotně handicapované a jejich plná společenská integrace. Není to myšlenka nová. Již před 170 lety si pan Aloys Klar uvědomil, že je třeba pomáhat lidem, kteří mají zrakový handicap. Díky jeho úsilí se zrodil známý Klárův ústav. Dnešním pokračovatelem ústavu je Střední škola Aloyse Klara, dříve Střední odborné učiliště pro zrakově postiženou mládež Aloyse Klára, v Praze - Krči. Zde probíhá péče o výuku zrakově i jinak handicapovaných středoškoláků. Škola má celorepublikovou působnost a je u nás svého druhu jediné. (www.printernet.cz)

V roce 1807, jak dokládají historické prameny, spoluzakládá Aloys Klar Soukromý ústav pro výchovu a léčení slepců v Čechách v Praze na Hradčanech a později jej vede. Po jeho smrti vede ústav jeho syn. V r. 1836 byl položen základní kámen Klárova ústavu (dnešní Klárov). Roku 1946 zahájila škola činnost v Krči pro obory pletař, košíkář, ladič pian, výroba rohoží, později operátor telefonních ústředen (byl však zrušen s digitalizací telefonních ústředen), masér a ruční knižní vazba. (www.printernet.cz)

Jméno Aloyse Klara se stalo nedávno opět po letech součástí oficiálního názvu školy. Je to tedy Střední odborné učiliště pro zrakově postiženou mládež Aloyse Klara. (Řeřicha, J.: 165 let založení Klárova ústavu)

Prof. Dr. Aloys Klar, řádný profesor filologie a klasické literatury Karlovy university, spoluzakladatel a býval ředitel Soukromého ústavu pro výchovu a léčení slepců v Čechách v Praze na Hradčanech, člen Hornolužiské vědecké společnosti ve Zhořelci, čestný měšťan hlavního města Prahy a města Litoměřic, emer. Děkan filosofické fakulty v Praze, zakladatel a první ředitel Klárova ústavu slepců v Praze. Obraz jeho podoby je vytvořený drážďanským dvorním malířem Karlem Vogelem z Vogelsteinu. Další cennou upomínkou je jeho mramorové poprsí od Emanuela Maxe, i pamětní peníz, který podle návrhu Josefa Führicha zhotovil Josef Lerch z Lerchenau. V rodišti A. Klára, Úštěku, byla na domě čís. 73 připevněna pamětní deska s nápisem: „Zde se narodil 25. dubna 1763 prof. Dr. Aloys Klár, zasloužilý učitel pro mládež, otec slepých, věrný syn svého rodného města.“. Rosina Klárová rozená Schönová, choť prof. Dra Aloyse Klára, spoluzakladatelka Klárova ústavu slepců v Praze. V upomínku na vynikající činnost „Matky slepců“, dal syn malovati její podobiznu a zhotoviti poprsí, které bylo umístěno v ústavní kapli. Pavel Aloys Klar. Krajský rada, spoluzakladatel a II. Ředitel Klárova ústavu slepců v Praze.
Jeden z jeho spolupracovníků, Karel Viktor Jansgirg, mu při pohřbu věnoval upřímnou vzpomínku: „Trpěl a dlouho bojoval, ač hlavní podmínka spokojenosti, zdraví, chyběla mu již od mužných let. Je tedy podivuhodná jeho nepřetržitá činnost a práce, při níž měl stále na mysli prospěch ostatních. Jeho snahy na poli dobročinnosti a po zvelebení umění nelze posuzovati bez ohledu na vůdčí jeho myšlenku: prospěti lidstvu podle nejlepších svých sil.“.Na žádost správy ústavu tehdy proslulý malíř Hölperl vymaloval jeho obraz, později bylo opatřeno i mramorové poprsí, které umístili v ústavní kapli na čestném místě. Obraz rodiny Klárovy
Reprodukce obrazu je majetkem Klárova ústavu slepců a v současné době je umístěn v ředitelně školy.

Zakladatel:
Ph. Dr. Aloys Klar, řádný profesor filologie a klasické literatury university Karlovy v Praze, ? 1832

Spoluzakladatelé:
Císařovna Karolina Augusta
Rosina Klarová rozenáSchönová, spolupředstavená
Pavel Aloys Klar, krajský rada
Arnošt hrabě z Harrachů
Arnošt hrave Waldstein
p. Frant. Caroli, kapit. probost u sv. Víta v Praze
kníže Metternich, domácí dvorní a státní kancléř
Kristián hravě Clam-Gallas
Jindřich hrabě Chotek
p. Placid Beneš, opat řádu Benediktinů v Broumově
Ferdinand kníže Mirbach
hlavní město Praha
Berta kněžna Rohanová
Karel kníže Rohan

Prof. Dr. Aloys Klar 1832 - 1833
Pavel Aloys Klar, krajský rada 1834 - 1860
Jan rytíř Běšín 1860 - 1879
Rudolf Maria rytíř Klar, okres. hejtman 1880 - 1898
Emil Wagner, vrchní úředník České spořitelny 1898 - 1918
Aloys Tříska 1918 - 1924
J. Štencl, K. Šťastný 1924 - 1948
Emanuel Kerbl 1948 - 1951
Miroslav Vosoba 1951 – 1981
Václav Malý 1981 – 1989
Ing. Jan Dočkal 1989 – 1991
PaedDr. František Dousek 1991 - 1995
PaedDr. Věra Kováříková Ph.D. od roku 1995

Pro srovnání Vám můžeme nabídnout zprávu z roku 1932,kdy byla budova postavena. Budova ústavu stojí při státní silnici k Benešovu, uprostřed veliké zahrady. Má velmi dobré spojené s Prahou. Účelná a jednoduchá budova má všechny přednosti, které péče o slepce a pokročilé stavitelství mohlo v té době poskytnout. Je opatřena dvojím schodištěm. Jedno slouží přístupu k opatrovně pro slepé děti k ozdravovně, druhé tvoří přístup do domoviny pro pracující dívky. Jsou tudíž všechna tři oddělení účelně oddělena, takže jejich obyvatelé se vzájemně nestýkají a neruší. Obývací a pracovní místnosti jsou obráceny k jihu, jen jejich nepatrná část k výchovu a západu. Chodby a schodiště se nalézají na severní straně. V suterénu se nalézají kuchyně, kotelna pro ústřední topení se sklepy na dostatečné zásoby topiva a prádelna. Na severní straně jsou místnosti sloužící jako skladiště a zásobárny potravin. V celé budově je zařízeno ústřední topení teplou vodou. V umývárnách je zavedena teplá a studená voda, všechny obytné místnosti a ložnice jsou opatřeny ventilacemi, aby stále proudil čerstvý vzduch. Budova je osvětlena elektrickými žárovými tělesy a projektantem navržené tak, aby chodby probíhaly přímo, bez jakýchkoli zákrutů, aby se nevidomí snadno orientovali. Madla jsou umístěna po všech schodištích a chodbách, takže nevidomí mohou procházet celou budovou, aniž by jim hrozilo nebezpečí. Hrany vnitřních zdí jsou zaobleny a dveře do všech místností tak upraveny, aby slepci nenarazili na hrany a nezranili se. Pro všechny místnosti byly vybudovány komíny. V případě, že by bylo zapotřebí některou místnost vytápět kamny.